Přechod Mallorky po GR 221

Je to týden, co jsme dokončili přechod Mallorky po GR 221. Byl to můj první větší a delší přechod. Na internetu se o něm dočtete celkem dost a super je i skupina na FB Přechod Mallorky GR221, kde najdete spoustu aktuálních informací. Chvíli jsem přemýšlela, ze kterého směru vyrazit a nakonec jsem byla ráda, že jsme vycházeli jako většina lidí ze Sant Elm, ta cílová rovinka a klesání z vrcholu do Port de Pollenca bylo pekelné :D

Trek měří kolem 130 km a my začínali v Sant Elm, kam jsme se dopravili autobusem z Palmy. Z letiště do centra Plamy jezdí autobus A1, stojí 5e, jízdenka se platí u řidiče v hotovosti a dojedete na autobusové nádraží Placa d´Espanya, které se nachází v podzemí. Vše je dobře značené a přehledné.

V Palmě si pravděpodobně budete kupovat plynovou kartuši a to buď v Decathlonu nebo v Kenia Outdoor. Nebo hned po příletu na letiště prošmejdíte venku křoví a najdete zbytek kartuše od lidí, co už trek došli. My takhle obdrželi velkou kartuši od dvojice a ti ji už od jednoho páru také měli. A my ji nakonec také nechávali u stromu před letištěm, protože v ní bylo ještě dost plynu na týdenní vaření.

Co s sebou

Batoh mám Zajo 38l a vlastně nevlastním nic speciálního a ultra lehkého a vše už pár roků mám. Se stanem jsme se tahat nechtěli, takže jsme měli plachtu pod karimatku, spacák a nafukovací polštářek. V případě, že by pršelo tak jednorázový bivakovací pytel a izotermické folie.

Oblečení - nepromokavá bunda, mikina, tričko, tílko, košile, kraťasy, legíny, teplé triko, čepice, kšiltovka, slunenčí brýle, nákrčník, spodní prádlo a ponožky a žabky na přezutí. + plavky a ručník.

Vaření - ešus, lžíce, vařič, plynová kartuše, zapalovač a plecháček.

Většinu jídla jsme si vezli s sebou z Čech, já totiž miluju tohle vaření na výletě/treku, dodává to tu správnou hikerskou atmosféru. Měli jsme s sebou dehydrovaná Adventure meníčka, která nám nejvíc chutnají (pár kousků jsem měla od Adventure food a to se nedalo jíst, vše na jedno brdo a ne úplně dobré). Ještě jsem slyšela chválu na jídlo z Decathlonu, tak to vyzkouším zase někdy příště. K snídani jsem si nesla různé kašičky, které jsem nakonec měla snad jen jednou, protože to pro mě bylo hrozně málo a od druhého rána na treku jsem si na každý den kupovala lososovou pomazánku s pečivem!! <3 Doma by mě nenapadlo něco takového vůbec kupovat a tady bych to jedla klidně 2x denně :D o tom, že pomalu denně padla plechovky Coly ani nemluvím, energie byla potřeba a tyhle dvě věci mě fakt dělaly šťastnou :D Na každý den jsme měli také sušené maso.

Ostatní - hořčík, lékárnička, káva, čaj, opalovací sprej, kartáček na zuby + pasta, hřeben, šampon, toaletní papír, lopatka, vlhčené ubrousky, čelovka (vůbec jsem nevyužila), nabíječky.

Hotovost jsme skoro nepotřebovali, téměř všude se dalo platit kartou. Jak to mají refugia nevím, ale měli jsme do nich připravenou hotovost, počítala jsem 20e/noc/os.

Pár informací, které by se mohly hodit

Refugia je dobrý rezervovat dopředu. My jsme žádné nevyužili, tak k tomu víc informací nemám.

Kdo půjde z Port d´Andratx, tak první pítko je prý v Sant Elm u dětského hřiště, případně můžete samozřejmě koupit v obchodě. Doporučuji vzít dostatek vody, další bude až v Estellencs.

V Estellencs z pítka voda netekla, ale naproti je koryto, ze kterého jsme si vodu vzali (a hodila jsem do ní raději tabletu na dezinfekci vody).

Ve Valldemosse u informačního centra je nabíjecí stanice na USB a bezdrátové nabíjení. Vzadu jsou veřejné WC, kde se na dámských dá také nabíjet a já si tam konečně po několika dnech umyla vlasy v umyvadle.

Po cestě jsme se rozhodli vynechat městečko Deia a vzali jsme to přes vrcholky hor. Trasa zde.

V Sollér jsem objevila toto pítko, které není na mapě. Zkusím ho do map přidat.

V Sollér na nádraží na veřejných WC jsme opět dobíjeli powerbanky, což byla nejotravnější činnost na treku, protože to trvá a moc rychle energie nepřibývá.

Poslední místo, kde jsme dobíjeli bylo muzem v Lluc. Zásuvky jsou hned u vstupu v levé časti vstupní brány u kruháče.

V Lluc funguje snad jen jeden obchod a ten zavřel před 11h dopoledne a už neotevřel (bylo myslím pondělí). Pak tam je jeden obchod se suvenýry, kde nějaké pití koupíte, případně tu jsou automaty. Opět jsem tady využila záchody a umyla si vlasy. Restauraci Sa Placa doporučuji max. na dort a kafe, dali jsme si ještě burgery, které za moc nestály.

Bivakování, kempování

Stanovat se na treku nesmí, ale je to zřejmě tolerováno, občas jsme nějaký stan potkali. My s sebou měli pouze karimatky a spacák a doufali jsme v počasí bez deště.

Přechod jsme šli 7 dní, nikam jsme nespěchali a když se nám nějaké místo líbilo na přespání, tak jsme tam zakempili klidně už kolem 17h. Míst ke spaní je na treku hodně. Ať už na nějakém plácku nebo i v různých přístřešcích. Moc se mi líbila tahle útulna mezi Estellencs a Banyalbufar, uvnitř je i krb a nachází se na pěkném místě s výhledem.

První den jsme vycházeli ze Sant Elm po 17h a ušli jsme jen pár km k rezervaci La Trapa, kde je sice stanování zakázáno, ale zašili jsme se tam tak, aby nás nebylo hned vidět a ráno jsme brzo zmizeli. Četla jsem, že tam strážci chodí a kontrolují to, aby tam nikdo nepřespával. My měli štěstí a vše proběhlo v klidu, u vstupu je kasička, tak jsme alespoň symbolicky přispěli a vyrazili jsme na trek.

Druhý den jsme našli krásné místo s výhledem úplně náhodou a najdete ho zde. Ráno do městečka Estellencs to byl už jen kousek. Tam jsme potřebovali doplnit vodu, která do teď vůbec nikde nebyla takže si klidně s sebou vemte 4-5 l vody pokud bude horko. Je tady také obchůdek, kde paní vaří i kávu a to mi moc bodlo. Navíc v tomto obchůdku měly být k dostání i nášivky s názvem treku, ale na nás už žádná nezbyla :(

Třetí noc jsme spali na vyhlídce, kde lezly ošklivé černé housenky, ale tolik se nám to místo líbilo, že jsme to prostě překousli.

Najít místo na čtvrtou noc byl pro nás trošku oříšek. Nechtěli jsme spát v lese a rovinku s vyhlídkou bylo celkem obtížné najít a tak jsme nakonec spali u cesty tady.

Pátá noc u jezera Cúber. Je zde refugio, které je potřeba objednat pár dní předem. Ten den bylo zavřené a byli jsme zde sami, takže jsme spali na verandě. Vzadu byl otevřený záchod a kolem refugia je plot, takže se přes něj dovnitř nedostali všudypřítomné ovce, kozy a oslové. Tihle všichni společně s žábami dělali ovšem v noci pěkný bordel :D 

Šestá noc u městečka Lluc byla na menších skalách pod refugiem Son Amer. Přesnou pozici jsem si neuložila, ale bylo to ještě dřív než jsou tyto vyhlídky, v podstatě hned za brankou, kterou projdete. Nám se prostě do žádného refugia nechtělo, takže jsme všechny noci spali venku. Noci byly bez deště, ale od takové 4h ranní bylo chladněji a odhaduji, že jsme vstávali při takových 11°C.

A sedmý den už jsme trek došli do Port de Pollenca. Dá se to klidně dojet busem, rovinka je to vcelku nezáživná, takže je to na vás :)

No a z Port de Pollenca jsme dojeli busem do Alcúdia a vzhledem k tomu, že déšť hlásili až na další noc, tak jsme došli na pobřeží a přespali ještě venku. Kdyby nepřišel ten déšť tak jsme prozkoumali ještě tuhle část ostrova, ale tak sprcha v hotelu už taky přišla vhod :)

Trek to byl hezký, dobře značený, když se striktně držíte trasy GR 221. Jakmile jsme šli vlastní cestou, tak bylo potřeba víc koukat do mapy. Náročné to bylo, ale pokud si to rozložíte do těch asi 7 dní, tak je to za mě ideální. Není třeba nikam spěchat, lepší je se kochat a užívat si výhledů :)